ONDŘEJ MOŤKA: O trubce i situaci v orchestrech!

ONDŘEJ MOŤKA: 
O trubce, svých plánech i současné situaci v orchestrech!

Umělecký vedoucí a aranžér Moravia Brass Bandu a vedoucí trumpetové sekce Moravské filharmonie Olomouc o trubce, rodině, svých plánech i současné situaci v profesionálních orchestrech.
U nás je mnoho skvělých muzikantů, většina z nich působí v profesionálních orchestrech a troufám si říci, že jsou schováni v regionálních městech. Proto jsem se Vám rozhodla každý měsíc ukázat, jak jsou naši umělci výjimeční a že stojí za to, abychom bojovali za rozvoj kultury.
Prvním umělcem, kterého jsme objevili, je ONDŘEJ MOŤKA. Ondřej Moťka působí jako první trumpetista Moravské filharmonie Olomouc. Na trubku začal hrát na Hané v ZUŠ v Lošticích, poté se přesunul do „líhně žesťařů“ Kroměříže. Jak si Ondra v současné době žije a co pro něj hudba znamená, se dozvíte v následujícím rozhovoru.

Ondro, proč hraješ na trumpetu?
Já jsem původně na trubku vůbec hrát nechtěl. Můj vysněný nástroj byl trombon po vzoru mého bratra. Na trubku jsem začal hrát, protože mi ji pan učitel na ZUŠ prostě dal. Později jsem si to sám pro sebe odůvodnil tím, že potřeboval trumpetistu do žesťového souboru.

Jak vzpomínáš na dobu na konzervatoři a na studium obecně?
Studium na Konzervatoři P. J. Vejvanovského vnímám jako nejzásadnější období ve svém dosavadním životě. Jak v profesionálním, tak osobním.  I v této životní etapě pro mě hrál velkou roli můj bratr, se kterým jsem se na škole dva roky potkal a především on byl tím motorem, který mě poháněl v práci dopředu. Nešlo ani tak o to, že bych chtěl být úspěšný jako on.  Spíše šlo o to, že jsem s ním byl v mnoha příkladech srovnáván. Nechtěl jsem, aby to vypadalo, že mi bratr „šlape cestičku“ a o to víc jsem na nástroj cvičil, abych tento dojem u velké části - především dechového oddělení - vyvrátil.
V osobním životě na mě mělo studium na této škole dopad takový, že jsem tam potkal spoustu skvělých lidí a přátel a hlavně svoji ženu, se kterou žijeme bok po boku už přes jedenáct let.
Co se týče studia obecně... To bych konkrétně asi nerad komentoval, abych nedával špatný příklad čtenářům, kteří jsou stále ve studijním procesu.

Tvůj bratr je trombonista a hraje v Praze v České filharmonii, proč Ty ses rozhodl zůstat na Hané?
Na Hané jsem nezůstával cíleně. Kdyby v době, kdy jsem hledal práci, byl konkurz do Prahy nebo kamkoliv jinam, šel bych tam. Zrovna se uvolnilo místo v MFO, a tak jsem se o místo ucházel tam. Po úspěšném konkurzním řízení jsem v roce 2008 nastoupil do pracovního poměru jako první trumpetista. Jelikož jsem nastupoval v pátém ročníku konzervatoře, orchestrální praxi jsem prakticky žádnou neměl. Možná jen školní symfonický orchestr, který bych ale do praxe raději nezařazoval.

Moravská filharmonie Olomouc je tedy Tvé současné působiště, jak si spokojený a co říkáš na současnou situaci filharmonie?
V dnešní době je docela jedno v jakém profesionálním orchestru hraješ. Myslím, že než se pozastavovat nad konkrétním orchestrem, je důležitější se pozastavit nad tímto státem. Velká část problémů totiž pramení odtamtud. Narážím především na finanční nedostatky v regionálních orchestrech. Nedostatek peněz má totiž za následek to, že vedení orchestrů musí brát jakoukoliv zakázku často i pod cenou. Nedůstojné zázemí pro hráče, špatní sólisté a dirigenti pak jen prohlubují pobouření muzikantů, kteří se dřív nebo později začnou bránit. Tak jak tomu bylo nedávno v MFO. Je nutno podotknout, že v případě MFO za nepokoje nemohl jen stát, potažmo vedení statutárního města Olomouc, pod které MFO spadá, ale i konkrétní osoby, které z pozice pouhého trumpetisty nemůžu jmenovat.

Jsi orchestrální hráč, dále máš rád komorní hru, vystupuješ i sólově a jsi skladatel a aranžér, co pro Tebe hudba a Tvé působení znamená?
Při hudebním rozpětí - co jsi v otázce vypsala - je pochopitelné, že hudba a veškeré působení s ní spjaté pro mě znamená vlastně vše. Hudba mě doprovází všude dvacet čtyři hodin denně. Je to někdy psychicky velice náročné, ale nedokážu si představit, že by tomu mělo být jinak.

Co Tě čeká na všech těchto působištích v nadcházející sezoně?
V MFO se nám trumpetová skupina dosti obměnila a já jsem povýšil na vedoucího skupiny. To s sebou nese spoustu zodpovědnosti i v tom, že většinu náročného repertoáru budu muset hrát. Např. hned v září Mahlerovu Symfonii č. 5. Komorní hra je pro mě zpestřením a hraní v ní je dosti nárazové, protože nejsem členem žádného stabilního souboru. Tudíž nejsem schopen říct, co mě v této oblasti čeká. Dosti podobné je to i v ostatních oblastech, které jsi vypsala.

Aranžuješ pro Moravia Brass Band a NdBrass, pro jaké další soubory jsi dělal aranže  a co Tě k tomu vede? Jak je to časově náročné?
Aranžování je můj koníček. Zatím jsem až na pár výjimek nepracoval pod velkým časovým presem. Takže to pro mě časově náročné není. Velice pravděpodobně se to ale změní, protože mě čeká hodně práce pro Moravia Brass Band, který chystá šňůru koncertů po ČR s programem filmových melodií, a mým úkolem je tyto melodie zaranžovat. Z těchto důvodů jsem si žádnou jinou práci nepřidával.

Co považuješ za svůj životní úspěch a z čeho máš poslední dobou největší radost?
I když jsem psal, že pro mě hudba hodně znamená, tak za svůj životní úspěch považuji něco, co s hudbou nic moc společného nemá. Tedy to, že jsem po tak dlouhé době stále se svojí ženou a že se nám nedávno narodil krásný a hlavně zdravý syn. A z toho mám největší radost.

Když nehraješ nebo nepíšeš noty, co děláš?
Hraju nebo píšu noty. :-)

Máš nějaký hudební sen, který si toužíš splnit?
Můj sen a zároveň velké přání je provést zádušní mši, kterou píšu pro našeho zesnulého kamaráda.  

 
Děkuji Ondrovi za upřímný rozhovor a přeju mu vše dobré do dalších let, hodně úspěchů a krásných hudebních zážitků.

Kristýna Ratajová
www.prokoncert.cz