JAN BARTOŠ: O novém albu i panu Bělohlávkovi!

07.09.2017 | 10:56
Jan BARTOŠ
O novém albu, panu Bělohlávkovi, soutěžích i svých dalších plánech!
"Pokud jsem alespoň částečně přinutil klavír „zpívat“, či „hovořit“, je to pro mě ta největší možná pochvala."

Jan Bartoš
je výrazný český klavírista mladé generace. Jsem velmi poctěna, že vás mohu informovat o vydání CD Jana Bartoše s Českou filharmonií pod vedením Jiřího Bělohlávka s názvem: MOZART: Klavírní koncerty. Toto CD je k zakoupení v SUPRAPHON a.s. od letošního srpna. V následujícím rozhovoru se dozvíte více o Janu Bartošovi, jeho novém albu i spolupráci s panem Bělohlávkem a Českou filharmonií.

Pane Bartoši, co pro Vás nové CD znamená a jak vzpomínáte na jeho natáčení?
Mít nahrávku s našim prvním orchestrem a tak vzácným umělcem, jakým byl Jiří Bělohlávek, považuji za velké privilegium a štěstí. Doležalovo kvarteto zase patří k našim nejlepším komorním ansámblům. Bez přehánění mohu říci, že takovýto typ spolupráce pro mě znamená splnění snu. Nahrávání bylo specifické tím, že se jedná o dva záznamy z živých vystoupení. Člověk je samozřejmě vystaven velkému tlaku, protože nemá moc možností, jak svá provedení opravit. Naštěstí se oba koncerty povedly tak, že jsme mohli nahrávku vydat.

Proč jste si vybral zrovna Mozartovy koncerty a čím je Vaše interpretace specifická?
Mozart patří k mým nejoblíbenějším autorům. Čím je moje interpretace specifická, musí říct ti, kteří budou nahrávku poslouchat, či porovnávat. Mozart pro mě znamená především operu. Tento žánr je otisknut snad ve všech jeho skladbách, i v těch čistě instrumentálních. A proto byl zpěv tou nejsilnější inspirací v mém přístupu k Mozartově klavírní hudbě. Pokud jsem alespoň částečně přinutil klavír „zpívat“, či „hovořit“, je to pro mě ta největší možná pochvala.

Můžete popsat spolupráci s Českou filharmonií i panem Bělohlávkem?
S Českou filharmonií jsem vystoupil zatím celkem pětkrát, pod taktovkou Jiřího Bělohlávka celkem devětkrát. Vztah pana dirigenta s orchestrem byl v posledních letech opravdu krásný a naplněný, bylo zkrátka vzrušující být toho součástí. Jiří Bělohlávek vzbuzoval respekt, ale člověk se pod jeho vedením cítil „v bezpečí“ a zároveň svobodný. Patřil k typu hudebníka, pro kterého je zásadní hudební text a věrnost autorovi. Tato pokora a absolutní oddanost věci na něm byla úžasná.

Na jakých projektech nyní pracujete a jakým směrem se Vaše činnost ubírá?
V létě jsem nahrál další dvě desky – tentokrát sólovou klavírní hudbu Ludwiga van Beethovena. Klasickým repertoirem 18. a 19. století bych se chtěl zabývat i v příštích letech. Z české hudby nejvíce obdivuji Smetanu a Janáčka, těmto dvěma autorům se chci věnovat intenzivně. Zajímá mě také poválečná newyorská scéna, k níž patří Morton Feldman, či John Cage. Jsem také uměleckým ředitelem festivalu a institutu Prague Music Performance (PMP), v rámci něhož pořádáme koncerty, workshopy a přednášky.

Věnujete se především sólové kariéře, ale vystupujete i v komorních souborech. Jaké v tom vidíte interpretační rozdíly a co Vás více baví? 
Více se věnuji sólové činnosti a v komorních sestavách hraji velmi vzácně. V příští sezóně mě ale čekají dva koncerty v kvartetu s Josefem Špačkem, Tomášem Jamníkem a Jakubem Fišerem. Na tuto spolupráci se moc těším, jsou to mimořádní hudebníci a je s nimi radost hrát. V komorní hudbě člověk hudbu sdílí s kolegy, což je fantastické, ale zároveň musí být přístupný kompromisům. U sólového hraní máte zodpovědnost jen sám za sebe, ale zase jste bezesporu svobodnější. Baví mě obojí, ale určité solitérství sólové dráhy vyhovuje mému naturelu více.

Jste vítězem několika mezinárodních soutěží, můžete Vaše soutěžení popsat a popř. dát několik rad mladým interpretům, kteří se na soutěž připravují?
Nejlepší rada, kterou mohu dát mladým hudebníkům je, ať se vyhýbají soutěžím. Pokud se ale rozhodnou mé doporučení nenásledovat, napadá mě toto: hrajte vždy jen repertoár, kterému stoprocentně věříte. Na soutěži zkuste představit nějaký hlubší koncept, nejen slepenec efektních skladeb. Zkuste vytvořit vícestylový program. Nebojte se renesance, baroka a druhé poloviny 20. a začátku 21. století. Nebojte se na zahraničních soutěžích hrát českou hudbu. Nebojte se na českých soutěžích nehrát českou hudbu. Vyhněte se Baladě č. 1 a Scherzu č. 2 od Fryderyka Chopina. Nehrajte skladby ve stejných tóninách. Program nemusí končit ve fortissimu, ticho má často větší dopad.

V naší rubrice se většinou ptám hráčů na žesťové či smyčcové nástroje, kde je příprava na koncert/soutěž/nahrávání mírně odlišná. Mohl byste tedy osvětlit čtenářům, jak probíhala Vaše příprava na nahrávání? Kolik hodin denně na klavír hrajete?
Jako dítě a student jsem cvičil docela hodně, 4-8 hodin denně. Teď je to jiné, protože mé dny vypadají dost rozdílně. Má příprava na nahrávání a koncerty je typická tím, že se doma pořád nahrávám, poté se poslouchám a kritizuji. Tím se snažím eliminovat fatální pochybení a mohu se věnovat detailům.

Zabýváte se vážnou hudbou, najde se ve Vašem vytíženém programu čas na poslech i jiné hudby?
V rámci Prague Music Performance pořádáme kromě vážné hudby i koncerty jiných žánrů. Miluji vše od freejazzu po elektroniku…K mým oblíbencům patří Miles Davis, John Coltrane, Wayne Shorter, King Crimson, Bob Dylan, Joni Mitchell, Laurie Anderson, Brian Eno, Velvet Underground, Sonic Youth, Swans, John Zorn, Einstürzende Neubauten, Tom Waits, The Smiths, Joy Division, Massive Attack, David Byrne, Bill Frisell a desítky dalších.. Z novějších nahrávek mě zaujala poslední alba Leonarda Cohena, Davida Bowieho, Iggyho Poppa a Nicka Cavea.

Co Vy a pedagogická činnost?
Učil jsem intenzivně posledních patnáct let. Minulý rok jsem přestal. Věnuji se již pouze svému hraní a práci pro Prague Music Performance.
 
Jaké jsou Vaše plány do budoucna? Co Vás čeká v této sezóně?
V lednu mě čekají dvě provedení monumentálního Brahmsova Klavírního koncertu B dur a o tři měsíce později Klavírní koncert e moll Vítězslava Nováka. V rámci PMP pořádáme performance nazvané LiveArt, na kterých spolupracuji i jako klavírista. Jde o spojení hudby, malířství, tance a filmu. Pokud vám to zní divně, máte pravdu. Ale je to vzrušující.
 
Kdy Vás můžeme nejdříve slyšet na koncertním podiu a kde?
16. září vystoupím v rámci Klavírních ateliérů v Karviné. Budu tam mít přednášku a koncert. 1. října provedu Mozartův Klavírní koncert A dur v živém vysílání Českého rozhlasu na stanici Vltava. 18. října v rámci PMP představíme projekt s názvem Genetický kód vědomí v prázdném prostoru, který propojí díla sochaře Aleše Hnízdila, s taneční performancí Hany Polanské Turečkové a mým hraním. 29. října budu mít recitál v pražském kostele sv. Vavřince k poctě mého pana profesora Ivana Moravce. A něco mimokoncertního, co mi ale dělá velkou radost: 10. a 17. září jsem pro stanici Vltava připravil dvě Ronda o slavných klavíristkách.


Děkuji panu Bartošovi za milý rozhovor, jsem opravdu potěšena, že se nám podařilo přiblížit takového hudebníka a přeji mu mnoho životních úspěchů a pohody do dalšího počínání.



Kristýna Ratajová
www.prokoncert.cz